Pavel učí, že všichni, kdo jsou ospravedlněni a smířeni s Bohem, získali toto požehnání vírou a spoléháním na Boží milost (Římanům 4: 16, 5: 1-2).

v této lekci spojíme toto základní učení Pavla s tím, čemu věří a učí o poslušnosti a skutcích spravedlnosti.

1 „poslušnost víry“

Pavel začíná a končí svůj dopis Římanům prohlášením o svém poslání. Je to „přinést poslušnost víry“ (Římanům 1:5, Římanům l6:26).

Pavel blahopřeje římským křesťanům, že „poslouchali ze srdce tuto formu doktríny“, kterou jim kázal (Římanům 6: 7). To jasně ukazuje, že Pavel neobhajuje „víru samotnou“ (termín, který Pavel nikde nepoužívá). Obhajuje poslušnou víru.

Pavel samozřejmě neznamená, že poslušnost si zaslouží ospravedlnění, protože pokud by se tak stalo, pak by ospravedlnění nebylo milostí skrze víru jako dar, ale bylo by nám dlužnou mzdou (Římanům 4: 4).

Paul říká, že jeden “ nefunguje, ale věří…“(Římanům 4:4-5). Znamená to jednoduše, že se člověk nesnaží získat cestu do nebe tím, že vykoná poslušnost. Pokud by to člověk mohl udělat, proč by potřeboval Vykupitele?

proto by měl člověk poslouchat Boha ve víře, a tím přijímat vykoupení a ospravedlnění jako dar od Boha. Pavel zdůrazňuje, že pokud něčí poslušnost není víry, člověk nebude ospravedlněn touto poslušností.

Pavel by však byl také první, kdo by řekl, že pokud něčí víra není poslušná, nebude touto vírou ospravedlněna. Pavel nemá vůbec žádný problém v tom, aby poslušnost byla nezbytná pro ospravedlnění: „Jste otroky toho, koho posloucháte, buď z hříchu, který má za následek smrt, nebo z poslušnosti, která má za následek ospravedlnění „(Římanům 6: 16).

když Pavel mluví o víře „kromě skutků“, která je považována za spravedlnost (Římanům 4: 6), zjevně to neznamená víru bez poslušnosti. Spíše míní víru jako něco jiného kromě děl a práce s pracemi (srov. Jakub 2: 21-24).

pokud bychom měli Pavla špatně pochopit a domnívat se, že navrhuje víru bez poslušnosti jako lék na hřích, pak bychom si uvědomili naši chybu, když jsme přišli k těm pasážím, které jsme zmínili dříve ,kde Pavel hovoří o „poslušnosti víry“ (Římanům 1: 5, Římanům l6: 26).

2 Abrahamova víra

ospravedlnění a smíření milostí skrze víru byl systém platný v patriarchálním věku. Patriarcha Abraham zjistil, že jeho víra mu přinesla požehnání odpuštění hříchů (Římanům 4:3-8).

Pavel tráví celou kapitolu v Římanech pomocí Abrahama jako paradigmatu nebo vzoru ospravedlnění vírou. Pavel nám ukazuje, že ospravedlnění vírou nebylo výsadou pouze pro Abrahama, nebo nějaká zvláštní výjimka pro něj. Bylo to pro všechny národy každé epochy, protože neexistuje žádný rozdíl (Římanům 3: 22-25).

vždy platilo, že „spravedliví budou žít vírou“ (Římanům 1: 17, Abakuk 2:4). Když se však podíváme na tento příklad Abrahamovy víry a požehnání, zjistíme, že Bůh říká Abrahamovi: „ve vašem semeni budou požehnány všechny národy země, protože jste poslouchali můj hlas „(Genesis 22: 17-18).

tak jasně jsou tři věci pravdivé:

(1) Abraham byl ospravedlněn vírou.

“ Abraham uvěřil (měl víru v) Boha a bylo mu připisováno jako spravedlnost „(Římanům 4: 3, Genesis 15:6).

(2) Abraham byl ospravedlněn poslušností.

Bůh mu řekl: „ve vašem semeni (potomku) budou všechny národy země požehnány, protože jste poslouchali můj hlas „(Genesis 22: 17-18).

nyní se Abraham spoléhal na své ospravedlnění na to zaslíbené semeno, kterým je Kristus (Galatským 3:16). Abraham přijal tento slib ne vírou samotnou, ale vírou a poslušností, jak sám Bůh prohlásil, „…protože jsi poslouchal můj hlas „(Genesis 22,17-18).

(3) jsme oprávněni jako Abraham.

ti, kteří „následují kroky víry našeho otce Abrahama“ (Římanům 4:12) bude ospravedlněn jako Abraham skrze víru jako Abrahamova – “ ospravedlněn jako dar Boží milostí, skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši „(Římanům 3: 23-24).

budeme-li následovat kroky Abrahama, přijmeme Krista tak, jak přijal Krista, protože naše víra bude poslušnou vírou jako ta jeho. Jak mu řekl Bůh, tak to bude pro nás:“…protože jsi poslechl můj hlas „(Genesis 22,17-18, srov Galatským 3,6-9, Galatským 3,26-29).

3 hodnota děl

skutky spravedlnosti, které děláme Vírou, jsou Bohem velmi ceněny. Pavel nám to dává jasně najevo, když říká…

“ proto vás vyzývám, bratři, s ohledem na Boží milosrdenství, abyste obětovali svá těla jako živé oběti, svaté a příjemné Bohu-to je váš duchovní akt uctívání. Nenechte se již přizpůsobit vzoru tohoto světa, ale přeměňte se obnovením své mysli. Pak budete moci vyzkoušet a schválit, co je Boží vůle-jeho dobrá, příjemná a dokonalá vůle.“(Římanům 12:1-2 NIV).

z toho víme, že když se obětujeme jako oběť Bohu, je potěšen. Nepočítá naše díla jako oběť za hříchy, samozřejmě, protože Kristus zemřel za naše hříchy a jeho tělo bylo obětí za naše hříchy. Přesto Bůh považuje oddanost našich těl k výkonu své vůle za oběť, která se mu líbí.

víra by byla bez takové poslušnosti bezcenná. Bůh nevidí vůbec žádnou hodnotu ve víře bez skutků, o nic víc, než vidí hodnotu v dílech bez víry. Proto, jak jsme viděli na začátku naší lekce, se Pavel tak usilovně snažil „přinést poslušnost víry“ (Římanům 1: 5, Římanům l6:26).